Věci bych chtěla znát před příjezdem do Česka (3.díl)

NEBYLO oblečení v mé velikosti 

Za 6 dní slavím výročí mých 24 let v ČR 🇨🇿 Uteklo to jako voda a tak se směju, jak tenkrát jsem strašně chtěla utéct zpět do Vietnamu měsíc po tom příjezdu do Jindřichova Hradce 🤣
Tady si ze srandy připomenu věci, které bych si přála znát před příjezdem do Česka…
1/ ČEŠTINA není ani náhodou Angličtina! (minulý post)
2/ ABSENCE STREET FOOD (minulý post)
3/ NEBYLO oblečení v mé velikosti
ANO, opravdu v Česku nebylo oblečení, které by mé postavě sedělo (a slušelo).
Vždyť se podívejte na tenhle archivní výběr mých outfitů z 2013-2014. Nooo, HROZNÉ!
Do svých patnácti ve Vietnamu jsem obvykle měla veškeré oblečení ušité na míru místní švadlenkou. Nene, tohle je běžná praxe a není to žádný luxus pro bohaté rodiny.

Většinou to probíhalo tak, že dvakrát do roka bychom šly s mojí babičkou nakupovat látky a pak následně u švadlenky si vybereme konkrétní model k dispozici v katalogu. Švadlenka nám poradí, zda námi vybraný model je vhodný, případně navrhuje drobné změny (např. jiný tvar límečku, ozdobné prvky jako krajky, knoflíky atd.). Vyhotovení nového oblečení dle složitosti modelu trvá zvykem týden.

Vždycky jsem se hrozně moc těšila na schůzky se švadlenkou, protože pocit si poprvé vyzkoušet nové oblečení ušité na míru dle vlastních "vymýšlených" návrhů je prostě něco nepopsatelného. Po fittingu upraví švadlenka dodatečné detaily namístě, takže každý kus takto ušitého oblečení mi seděl perfektně.

Dříve byly krejčovské služby velmi dostupné, jelikož často prováděli také opravy starého oblečení.
Mohli jsme přinést kalhoty a nechat zkrátit a upravit na šortky, nebo z košile pro dospělé se dalo přešít na oblečky pro děti…

Po stěhování do Česka jsem měla velký problém najít oblečení, které by mi slušelo. Velmi často jsem musela hledat v dětských velikostech.

Málokdy nosím kalhoty, protože nebavilo mě pořád nohavice ohrnovat nebo zkrátit.
Trička a halenky mi zase dělaly problém v ramenech, hodně mi to tam visí.

Upnuté topy a tílka vůbec nemůžu nosit, protože nemám skoro žádná prsa a vypadám v tom jak holčička hrající se na dospělou.

Nějakou dobu jsem se snažila (neúspěšně) opticky prodloužit své nohy volbou různých lodiček a bot na vyšších podpatcích. Ách BOŽE :-)

Dobrou zprávou pro mě je objev VINTAGE a SECONDHAND módy. Kdysi dávno se oblečení bylo vyrobeno v mé velikosti a dle mého vkusu. Dalo by se říci, že tam jsem se konečně našla a znovu se cítila sebevědomě. Skutečnost, že moje outfity JSOU z druhé (a dost možná i třetí - čtvrté) ruky a tím nepodporuju produkci odpadu a další zátěž pro životní prostředí, to je něco úžasného a strašně naplňující. A nemluvím o jedinečnosti, protože jen těžko potkám na ulici někoho se stejným vintage outfitem.

Co vy a oblečení z druhé ruky? Taky máte problém s hledáním oblečení na sebe? Kam chodíte rádi nakupovat oblečení? Máte tipy na dobrou (a cenově dostupnou) švadlenku v Praze?

Další věci, co bych chtěla znát před příjezdem do Česka zase třeba zítra 😅