Věci bych chtěla znát před příjezdem do Česka (7.díl-poslední)

SPOUSTA domácích mazlíčků 

DNES (1.8.) slavím výročí mých 24 let v ČR Uteklo to jako voda a tak se směju, jak tenkrát jsem strašně chtěla utéct zpět do Vietnamu měsíc po tom příjezdu do Jindřichova Hradce

Tady si ze srandy připomenu věci, které bych si přála znát před příjezdem do Česka…

1/ ČEŠTINA není ani náhodou Angličtina! (minulý post)
2/ ABSENCE STREET FOOD (minulý post)
3/ NEBYLO oblečení v mé velikosti (minulý post)
4/ NIKDO mi neuměl dělat MAKE-UP a účes na ples (minulý post)
5/ SLOŽITOST výslovnosti mého jména (minulý post)
6/ ROZPAD idylického obrazu o mých rodičích (minulý post)
7/ SPOUSTA domácích mazlíčků
Od malička miluju domácí mazlíčky. Netuším proč. Asi mám přirozeně slabost pro ty velká očička, chlupaté pacičky, heboučký kožich a studený čumáček…

Jenže se nyní bavíme o Vietnamu v přelomu 80.-90. let. Celková ekonomika státu nebyla nijak slavná. Na venkově a menších městech bývá chudoba a mladí museli se vydat do velkých měst hledat lepší práce.

V takovém kontextu neexistoval pojem domácí mazlíčky, ale pouze chov domácích zvířat. Lidé chovali slepice a kachny pro vejce a maso, vodní buvoly pro tažnou sílu, prasata pro maso…

Stejně tak chovali psy za účelem hlídání domu, kočky jsou skvělí pomocníci proti myším, zlaté rybky byly často přidány do domácí vodní nádrže, prý aby eliminovaly larvy komárů ve vodě.

Každé zvíře mělo svůj úkol v domácnosti a dostane svou "zásluhu" pouze v podobě zbytků jídel od lidí (často zbytky vařené rýže smíchané s čímkoliv jiným, třeba drobky ze smažené ryby, zbytkem z polévky…). Lidé byli toho názoru, že přece tito čtyřnozí pomocníci si mohou sami uživit lovením drobných zvířat a hledáním potravy mimo domu.

Prostě neměli žádný citový vztah k těmto zvířatům. Jednoduše chovali psy a kočky, protože jsou užiteční a přispívají k ochraně lidského majetku. Často kočky i psy zabíjeli pro maso (ano, bohužel, je to tak).

Jistá pověra říkala, že konzumací psího masa v poslední čtvrti lunárního měsíce vám pomáhá vynulovat, nebo minimalizovat nepříznivé období (sérii neštěstí) ve vašem aktuálním životě. Samozřejmě je to BLBOST!

Já jsem byla tedy mezi Vietnamci dost zvláštní, že si ráda hraju se psy a vždycky jsem měla pocit, že bych klidně s nimi mohla i popovídat. Kočky jsem brala do postele a moje babička z toho úplně zešílela…

No a tady v Česku jsem se konečně cítila normálně. Velmi mile mě tu překvapilo množství milovníků zvířat. Každý druhý má doma psy, nebo kočky, andulky, morčata, pavouky, želvy, chameleon… Mám z toho obrovskou radost, protože konečně jsem si mohla dovolit mít doma vlastní chlupaté miláčky.

Všechny naše zvířata byly adoptovány. Ďábelsky černé kočce (paní Norrisová z Harryho Pottera) je 13 let. Bydlí s námi od 2013 a absolvovala všechna stěhování po Praze. Její smyslem života je ničit moje pokojovky a všechny vintage vlněné kabáty, svetry, kašmírové šály. Což ocením, že má velmi vytříbený vkus.

Modrá Britka Mimi byla s námi od 2014. Byla neskutečně hodná kočka. Ano, občas nějaké kytičky se nemohla odolat, ale většinou to byla povaleč gaučů. Mimi nám odešla v říjnu 2025 a do teďka nejsme schopni vyrovnat s její nepřítomností…

Panu kokršpanělovi Bardovi je 13. Přijali jsme ho od kolegyně z Tondovy práce v 2018. Pan Bard je jediný člen naší zvířecí rodiny, který plynule hovoří česky (má však psí přízvuk).

Tímto ukončuju sérii postů "VĚCI, co bych chtěla znát před příjezdem do ČR". Rozhodně platí, že ZAČÁTEK čehokoli bývá nejtěžší, ale pokud člověk vytrvá a najde v tom smysl, tak se nakonec podaří.

Co vy a život v cizině? Přemýšleli jste někdy o stěhování do úplně nového prostředí a začít nanovo? Taky máte slabost pro domácí mazlíčky? Sledujte mě pro další neobvyklý obsah :-)